Životní moudra

Zaměřme se na pozitivní energie.

28. března 2012 v 10:35 | Šárka Vondrášková- blog Marie Blankytné

Zaměřme se na pozitivní energie....

Pro všechny bytosti lásky a světla
Milé Bytosti Světla,
Čeká nás teď docela dost důležité období. Prosím zkuste to brát vážně, co napíšu.
Chtěla bych Vás poprosit, abychom na měsíc, to je do 11.května, zkusili nevytvářet strach a
jakékoliv emoce zlosti, nenávisti a bolesti. Těmito pocity se živí temnota. Která chce i nadále
udržet svou vládu na zemi. Pokud ji přestaneme poskytovat potravu, přestaneme se bát a
budeme sami sebe naplňovat láskou a světlem, bude se muset vzdát a buď se přizpůsobit a
přijmout světlo, nebo odejít.
Je to velmi jednoduchá a nádherná a inteligentní cesta, jak se probudit do vědomí, do světla a
stát se dokonalými bytostmi, které ví kdo jsou, ví co chtějí,rozumí tomu, co se děje a přinášejí
světlo, lásku a uvědomění i pro ostatní, kdo ji přijme.
Není čas všechny podrobnosti vysvětlovat. Po tomto činu stejně všichni všechno najednou
uvidíme a vzpomeneme si na všechno co je třeba. Jenom malinko přemýšlejte. Čím se liší
člověk od strojů a od ostatních nevědomích věcí? Tím, že cítí, má pocity, emoce. Jsou o tom
filmy.
Emoce jsou buď láska, tj. světlo nebo strach, tj. temnota. (v tom nejzákladnějším vědomí).
Některé bytosti živí láska a některé strach. Strach je temnota a zapomnění, nevědomí. Láska
je světlo a vědomí. To o co tu jde na téhle Zemi v téhle Době je boj o vládu Světla a Tmy.
Myslím, že tmy už tu bylo dost a Bytosti světla ať ve fyzické podobě, nebo v podobě éterické
se snaží a hodně se snaží, naplnit Zemi světlem. Pomozme jim v tom. Pokud je na Zemi
hodně strachu, Bytosti Světla spalují tuto energii ve svých tělech, aby jejich snaha dosáhla
cíle. Pokud přestaneme strach tvořit, budou mít více sil a možností zesílit proud Světla na
Zemi. Pojďme to zkusit. Jde o měsíc. Zkusme každý přestat vytvářet emoce strachu a
zloby.Stejně to nechcete dělat. Zjistili jste, že nejvíce se zlobíte na ty, které byste chtěli
milovat. Na rodiče, na děti, na přátele, na příbuzné. Uvědomte si to, prosím. Záměrně je v nás
zloba a strach pěstovány. Aby byla potrava. Rozhodněte se, že to nechcete. Že tu hru s
nějakou neznámou autoritou hrát přestáváte. Jen se k tomu rozhodněte. To úplně stačí. A
stane se to. Naučili nás si myslet, že nic nevíme, nic nemůžeme změnit, nic nedokážeme,
nikdy nezjistíme kdo jsme. Je to jen iluze a hloupost, které jsme uvěřili. Jsme dokonalé
bytosti, můžeme vědět kdo jsme, každý z nás má schopnosti změnit svět a tvořit vesmíry,
každý z nás je láskyplnou bytostí,která dokáže svým rozhodnutím rozpustit temnotu. Temnota
to ví a tak nám to úmyslně tají.Je to její záměr. Ale už je to profláklé. Teď jenom stačí se
rozhodnout pro lásku, světlo, harmonii a uvědomění.
Pokud si třeba zatím moc nevěříte, zkuste třeba toto. Zkuste si představit, jak s každým
nádechem do Vás proudí zlatobílé světlo a naplňuje Vaše tělo. Prosvětluje celou Vaši bytost a
rozpouští strach a zlobu. To úplně stačí.
Děkujte Bytostem Světla, že jsou s Vámi. Je jich zde mnoho, neskutečně mnoho. Proste
Bytosti Světla, aby Vás vedli, aby Vám dali inspiraci a důvěřujte svým myšlenkám, že víte co
je správné. Nevadí, když budete ze začátku pochybovat. Ale rozhodněte se, že chcete o sobě
zjistit pravdu. Rozhodnout se pro něco je velmi důležitý akt, kterým tvoříte svou budoucnost a
v tomto případě i budoucnost planety Země nejen pro Vás,ale i pro Vaše děti a jejich děti.
Přírodní katastrofy, hromadné nehody, sopečné výbuchy, zemětřesení se dějí, aby se vyráběl
strach a bolest, potrava pro temnotu. Lidé se k tomu propůjčili. Pojďme to prosím zastavit.
Každý může udělat velmi mnoho. Každá bytost, která se zapojí je velmi důležitá. Stejné je to
s reklamou, televizními pořady. Proč se nevysílá ve zprávách kdo co udělal dobrého?
Nevytváří to strach. Přemýšlejte. Vraždy, násilí, katastrofy vytváří strach. To je dobrý důvod pro temnotu to hlásit. Začněte milovat každého, kdo Vás nemá rád. S kým se nechcete potkat.
Naplňte se láskou a naplňte i jeho láskou a obejměte ho světlem a odpusťte mu. Prosím.
Odpusťte mu, proste ho za odpuštění a milujte ho. Děkujte mu. Prosím. Má to obrovskou
láskyplnou sílu. Tvořivou sílu lásky a světla.
Velmi dlouhou dobu jsme zodpovědnost za to co se děje nechávali na bytostech temnoty. Oni
tvořili události a situace, které nás ohrožovaly.Tím v nás vyráběly strach a mohly se živit.
Pojďme už přestat živit temnotu a začít se dívat na sebe jako na Bohy. Zaměřte pozornost do
sebe. Tam je Váš největší poklad. Je tam ukrytá Vaše podstata. Pozorujte své emoce. Ne že by
jste emoce byli Vy, ale emoce Vás vedou. Vedou každého do světla, nebo do temnoty.
Přemýšlejte o tom kdo jste. A pokud to chcete zjistit, zase se jen rozhodněte, že chcete zjistit,
kdo jste. Je to úžasně jednoduché. Všechny odpovědi na to, co chcete vědět, jsou ve Vás.
Každý ví, co je dobré a co je špatné. Každý ví, co mu dělá dobře a co ne. Každý ví, co chce a
co ne. Každý ví, že spoléhat se na něco mimo Vás nepřináší užitek. Zaměřte se na sebe.
Komunikujte se sebou a přijdete na všechno. Když přestaneme vytvářet emoce strachu,
Bytosti Lásky zesílí příliv Světla na Zemi a každý z nás si velice snadno vzpomene, kdo je.
Bude to všechno velmi jednoduché, když temnota nebude mít potravu.
Je ale důležité proti temnotě nebojovat. Boj vyvolává protitlak. Jistě si vzpomenete na
některou pohádku, kdy Láska dokáže všechno. Láska hory přenáší, Láska zlomí zlé kouzlo,
Láska může změnit zlo jedině když s ním nebude bojovat, ale naplníme ho láskou.....
To je všechno pravda. Pokud se necháme vyprovokovat k boji, zase vytvoříme strach. Prosím
nenechte se strašit. Je možné, že se začne dít ještě trochu více bolestivých událostí. Nenechte
se tím prosím vyprovokovat. Temnota bude chtít vytvořit strach. Mějte tohle na vědomí.
Naplňujte to láskou. Propouštění, zdražování, nemoci a cokoliv dalšího. Naplňujte to láskou.
Pokud Vás něco bolí - milujte to. Rozpusťte to v Lásce. Naplňte to Láskou.
Pokud Vás straší, že je krize (uměle vyvolaný stav na výrobu strachu) -začněte krizi milovat.
Naplňte ji Láskou. Je to jediná účinná cesta ke Světlu. Láska. Pozorujte co cítíte a strach
naplňujte Láskou. Pokud Vás někdo uhodí, nebo na Vás křičí, pokud se Vám nelíbí, jak se
chovají děti, pokud vidíte násilí, začněte lidi i situace milovat. Prosím zkuste to. Měsíc. Do
11. května. Uvidíte, že už se potom nebudete chtít vrátit ke starému způsobu života. A
porozumíte tomu, co se děje.
Udělejte něco, abyste si to mohli neustále připomínat. Vytiskněte si tenhle papír a noste ho s
sebou. Přivažte si na ruku růžovou mašličku, na kterou když se podíváte, nebo ji pocítíte,
uvědomíte si, že je jen Láska. Nebo cokoliv jiného. Nic Vás to nestojí, jenom trochu
pozornosti a uděláte nesmírně i vesmírně moc.
Děkuji Vám za Bytosti Světla, za Lásku, za Vědomí, které se chce Uvědomit. Důvěřujte
Inspiraci v Sobě, ničemu jinému. Ničemu co je mimo Vás. Vy víte nejlépe, co potřebujete.
Děkuji.
S láskou a úctou Šárka Vondrášková

naslouchejte svému tělu

1. prosince 2010 v 10:11 | www.budstastny.cz

Pokud potlačujete svoje pocity, jste od sebe oddčleněni. Bolest vám zprostředkuje jedinečný kontakt se sebou samými. Je-li dost velká, nejste schopni myslet na nic jiného. Bolest vás donutí, konečně se o sebe starat!!!

Nešlo by to i jinak?

Malá dušička

12. listopadu 2010 v 21:00 | Neale Donald Walsch, překlad Stáňa Vitouňová
Malá dušička

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"
A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"
A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"
Bůh se zeširoka usmál. "Velmi správně!" Zatleskal. "Uhodla jsi."
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.
"Teda," říkala si malá dušička, "to je senzace!"

Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je. Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je, skutečně zažít. A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku, která opravdu chce být tím, kým je)
a řekla, "Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?"
A Bůh řekl, "Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?"
"No," odpověděla dušička, "vědět, kdo jsem, je jedna věc, ale skutečně to prožít je něco jiného. Já chci vědět, jaký je to pocit, když je člověk světýlko!"
"Ale ty už přece jsi tím světýlkem!" opakoval Bůh a znovu se pousmál.
"Ano, ale já to chci prožít!" plakala malá dušička.
"Dobrá," pravil Bůh a usmál se pod vousy, "Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi měla vždycky ráda dobrodružství." Pak se výraz Božího obličeje změnil. "Je tu jen jedna věc..."
"Jaká?" tázala se malá dušička.

"No, na světě je pouze světlo, nic jiného. Vidíš, já jsem stvořil jenom to, co jsi, a proto pro tebe nebude jednoduché zažít, kdo jsi, neboť neexistuje nic, co nejsi."
"Cože?" zeptala se malá dušička, která teď byla celá popletená.
"Představ si," řekl Bůh, "že jsi svíčka ve slunci. Tam je tvoje pravé místo.
Jsou tam s tebou miliony, miliardy jiných svíček a všichni dohromady tvoříte sluníčko. A to sluníčko by nebylo sluníčkem, kdybys tam ty chyběla. Nebo kdyby chyběla jakákoli jiná svíčka... to už by nebylo to pravé sluníčko, protože by tak nezářilo. Ale otázka zní, jak můžeš prožít, že jsi světýlko, když se nacházíš uprostřed světla."
"Hm," broukla si malá dušička, "ty jsi Bůh, tak něco vymysli!"
Bůh se opět usmál. "To už jsem udělal," řekl. "Protože si neuvědomuješ, že jsi světýlko, když stojíš ve světle, obklopím tě temnotou."

"Co je to temnota?" otázala se malá dušička.
Bůh odvětil: "To je to, co nejsi."
"Budu se té temnoty bát?" popotahovala malá dušička.
"Jenom když budeš chtít," odpověděl Bůh. "Vůbec se není čeho bát, pokud se nerozhodneš, že se bát chceš. Vidíš, my sami jsme strůjci všeho. Stále něco předstíráme."
"Aha," řekla malá dušička a oddechla si.
Bůh potom vysvětloval, že pokud chce člověk něco prožít, objeví se pravý opak.
"Je to velký dar," řekl Bůh, "protože jinak se nedá zakusit vůbec nic.
"Neuvědomila by sis teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu.
Nevěděla bys, kde levá, bez pravé, tady bez tam, teď bez potom.
"Takže," řekl Bůh na závěr, "až budeš obklopena temnotou, nehroz jí, nekřič na ni, ani ji nezatracuj."

"Raději buď světýlkem ve tmě a neměj kvůli tomu zlost. Tak budeš moci zažít, kdo jsi, a všichni ostatní to také ucítí. Dovol svému světýlku, aby zářilo tak silně, že každý uvidí, jak jsi jedinečná!"
"Ty si myslíš, že mohu ostatním ukázat, jak jsem jedinečná?" zeptala se malá dušička.
"Samozřejmě!" uculoval se Bůh. "To víš, že můžeš! Ale nezapomeň, ' jedinečná' neznamená ' lepší' . Každý je svým způsobem jedinečný! Ale hodně lidí na to zapomnělo. Když ty však budeš dávat svou jedinečnost najevo, odváží se toho i oni."
"No tohle," řekla malá dušička a tančila, poskakovala, smála se a výskala radostí.
"Já mohu být tak jedinečná, jak chci, hurá!"
"Ano, a můžeš začít hned teď," řekl Bůh, který tančil, poskakoval, smál se a výskal radostí spolu s malou dušičkou. "Čím chceš být jedinečná?"

"Čím chci být jedinečná?" opakovala malá dušička. "Tomu nerozumím."
"No," vysvětloval Bůh, "být světýlkem znamená být něčím zvláštním, lišit se od ostatních. A lišit se můžeš čímkoli. Třeba tím, že budeš hodná. Nebo tím, že budeš laskavá. Nebo tím, že budeš vynalézavá. Nebo trpělivá. Napadá tě něco jiného, jak by ses mohla lišit?"
Malá dušička chvilku seděla beze slova. "Přišla jsem na hodně způsobů, jak bych se mohla lišit!" vykřikla poté malá dušička. "Mohu pomáhat. Mohu být štědrá. Mohu být přátelská. Mohu být ohleduplná!" "Ano!" souhlasil Bůh, "a v každém okamžiku můžeš být vším najednou nebo se lišit kterýmkoli dílčím způsobem. To všechno můžeš, protože jsi světýlko." "Já vím, co chci být, já vím, co chci být!" oznámila malá dušička s bezbřehým nadšením. Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Copak to není zvláštní, když budu odpouštět?" "Ale ano," ujistil Bůh malou dušičku. "To je velice zvláštní."
"Dobře," řekla malá dušička. "Tím budu. Chci odpouštět. Chci zažít, jaké to je, když někomu odpustím."
"V pořádku," řekl Bůh, "ale je tady jedna věc, kterou bys měla vědět."
Malá dušička začala ztrácet trpělivost. Pořád jako by se objevovaly nové a nové komplikace.
"A jaká?" povzdechla si malá dušička.
"Neexistuje nikdo, komu bys mohla odpustit."
"Nikdo?" malá dušička nechápavě zírala na Boha.
"Nikdo!" opakoval Bůh.
"Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. Mezi všemi tvory není ani jediná dušička, která by byla méně dokonalá než ty. Rozhlédni se kolem sebe."

Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.
Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.
"Komu bys tedy chtěla odpustit?" zeptal se Bůh.
"S tebou ale není žádná legrace!" reptala malá dušička. "Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím."
A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.
V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. "Neboj se, malá dušičko," pravila, "já ti pomohu."
"Vážně?" rozzářila se malá dušička. "Ale jak?"
"Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit."
"To bys udělala?"
"Samozřejmě!" zašvitořila přátelská dušička. "Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to dělala?" ptala se malá dušička. "Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?"
"To je jednoduché," řekla přátelská dušička. "Udělám to, protože tě miluji."

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.
"Nediv se," řekla přátelská dušička, "tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě zapomněla.
"Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.
"Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.
"A tak," vysvětlovala dál přátelská dušička, "vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ' ta špatná' . Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit."

"Ale co mi uděláš?" ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, "co zlého mi provedeš?"
"Ále," mrkla na ni přátelská dušička, "něco už vymyslíme."
Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, "Máš pravdu v jedné věci."
"V jaké?" chtěla vědět malá dušička.
"Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku."
"Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!" křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, "Budu odpouštět, budu odpouštět!"
Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.
"Tak co tedy?" zeptala se malá dušička. "Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!"

"Jistěže je tato přátelská dušička anděl!" přerušil je Bůh. Každý je anděl!
Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!"
A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit. "Co pro tebe mohu udělat?" zeptala se malá dušička znovu.
"Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena," odvětila přátelská dušička, "ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co si vůbec dokážeš představit - v té chvíli..."
"Co?" přerušila ji malá dušička, "co...?"
Přátelská dušička teď už jen šeptala.
"Měj na paměti, kdo jsem."
"Ach ano, budu!" vykřikovala malá dušička, "slibuji! Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď, právě tady!"

"Dobře," řekla přátelská dušička, "protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně, že zapomenu, kdo skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat takovou, jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění strašně dlouho. A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě ztraceny. Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme."
"Ne, my nezapomeneme!" slibovala znovu malá dušička. "Já si budu pamatovat, kdo jsi! A budu ti děkovat za to, žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem."

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je světýlko, což je velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.
A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící,   a až za to bude moci poděkovat nějaké dušičce, která jí to umožní.
A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou, ať už jí ta nová dušička přinesla radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení - měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.

"Pamatujte si," usmál se tehdy Bůh, "poslal jsem vám samé anděly."


Napsal: Neale Donald Walsch, překlad Stáňa Vitouňová

Vzkaz od andílka

12. listopadu 2010 v 20:25 | internet

"Snaž se být stále šťastná, soustřeď se na to, co je okolo tebe a snaž se
# být ve středu dění.
#
# Stranou neseď, a na nesvobodu zapomeň.
#
# Postav se na vlastní nohy a staň se samostatnou...
#
# Staneš se sama sebou.
#
# Postav se na svoje staré stavební kameny a stavbu dokonči.
#
# Sestav si plán na stavbu celého stavení.
#
# Stavební materiál je velká starost.
#
# Stavební soustava starého života je stará...
#
# Starosti a starosti ti dávají sílu jít dál a bojovat za lepší život ve
# světě, kde se stáváš obětí svého muže.
#
# Starosti se stavebním materiálem jsou šťastné, ale stavba musí být starost
#
# a starost je starý prostředek ke štěstí a ke konci a ke šťastnému životu a
# ke starostem o stavbu.
#
# Je to šťastná stavba, ale musíš jí dát stavební materiál, co vydrží
#
# a stavět s láskou vše, co děláš a starat se o ni jako o děti.
#
# Nesmíš povolit, dokud to nepostavíš a nedokončíš stavbu. "

Hlas anděla - povzbuzení

12. listopadu 2010 v 20:22 | internet
Hlas anděla

Ještě projdi tímto lesem,

za ním už se rozední.

Věř, že všechnu tíži sneseš,

že nade vším zvítězíš.



Každý z lidí někdy klesl

až na dno, zná beznaděj.

Kříž světa na bedrech nesl,

ty však svým dnům dej zas děj.


Před tebou změť drsných houštin,

sténat jde snáz, nežli vstát.

Proč svůj cíl tak lehce pouštíš?

Chceš být ještě desperát?


Vím, že celá duše bolí.

Selhání tě drtí fest.

Přestaň se belhat o holi.

Máš svou hrdost, máš svou čest!




Vstávej, tak už vstaň

Svému osudu nastav dlaň

Tak vstávej, prosím vstaň

Cesta dál je bez zábran



Ještě projdi tímto lesem,

vidíš: už se rozední!

Vítr tě na křídlech nese,

tak mu předej řízení.




Zbývá pár posledních minut,

proud času vše dodělá.

Slavobránu nelze minout,

posloucháš-li anděla.



Vstávej, tak už vstaň

Osud ti nastavuje dlaň

Tak vstávej, prosím vstaň

Dej se cestou bez zábran


Tak vstávej, honem vstaň

Vykroč za námi k výšinám

No vstávej, tak už vstaň

Člověk není nikdy sám…

Jak žít v současný době

12. listopadu 2010 v 20:15 | internet
NENÍ ČAS VYČKÁVAT, JE ČAS KONAT
#
# toto jsou úkoly náš všech v tomto životě…
#
#
#
# Uklízet ve svém vlastním nitru, ne toho druhého.
#
# Posilovat víru v sebe, nejen ji obdivovat u druhého.
#
# Ovládat své emoce, ne poukazovat na slabost druhých.
#
# Měnit své myšlení, ne formovat své okolí.
#
# Mít svůj názor, ale nikomu ho nepodsouvat.
#
# Učit se porozumět a odstraňovat vlastní omyly, nejen poukazovat na chyby
# druhých.
#
# Být kapitánem na své lodi, ne kormidlovat loď toho druhého.
#
# Žít život podle svých přestav, ne toho druhého.
#
# Být hodnotným člověkem, ne loutkou.
#
# Milovat ze srdce, ne ze zisku.
#
# Pomáhat nejen tehdy, když se ti chce, ale vždy, kdy je potřeba.
#
# Smát se proto, že chceš, ne proto, že musíš.

na zamyšlení -pro každodenní žití

10. listopadu 2010 v 11:59 | Iva Sedláčková
...Žij tak, jako kdyby každý den byl pro tebe tím posledním...


je jen přítomný okamžik, co rozestírá ti náhled na věcí příští a budoucí, neb to co teď a tady prožíváš, je tím, co v realitu vkládat budeš.
Neboj se ničeho a nikoho,máš dveře do vesmíru dokořán a kolem sebe průvodce a pomocníky světla, kteří věrně stojí za tebou a tiše vedou tvoje kroky.

S důvěrou se jim odevzdej a jednou provždy opusť bolestivou minulost,neb v ní nenajdeš už záchytný bod,co šel by s tebou ke světlým zítřkům vstříc.

Co v sobě ukryto máš, to největší je poklad a od Boha dar, chraň si své nitro a probuď v něm lásku, která tam vždy byla, jen pod nánosy strachu a bolesti se hluboko ukryla.

Vzpomeň si ,kým vlastně jsi a proč jsi přišel na tuto Zemi,miluj sebe i bližní své z celého srdce a nenech dál bujet bolest a bezpráví.
Soustřeď se do sebe a s láskou přijímej impulsy světla,které k tobě každou vteřinou přichází,abys měl možnost očistit poslední zbytky viny a stínů,co v nitru tvém tě ještě trápí.Prosviť je světlem pravdy a na svět kolem sebe se dívej novýma očima, je tam i kus tebe.

Svět je nádherné místo k žití,jen na tobě záleží,jakýma očima ho uvidíš.

S láskou Radka - Maria


 
 

Reklama